Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud bych měl vybrat jednu desku, která za rok 2020 nejčestněji reprezentuje svatostánek extrémní hudby, pojmenovaný Obscene Extreme, bude to aktuální počin kvarteta DROPDEAD. Pětadvacet minut, do kterých banda veteránů napěchovala třiadvacet songů, je tmelem, který lepí do jednoho soudržného tvaru hardcorepunk, crust, grindcore i powerviolence té nejvyšší jakosti. Je to esence zaťatosti, tlaku, syrovosti a hudebního brutalismu.
Tihle pánové jsou jedním z pilířů extrémní scény od roku 1991, a i když za ty tři dekády vydali jen 3 alba, nikdo jim neodpáře status kultu. Na třetí dlouhohrající nahrávku jsme čekali dvaadvacet let, ale vyplatilo se. Nutno také zmínit, že na DROPDEAD není možné nahlížet jako na línou kapelu. Ano, mají jen tři desky, ale také tři EP a desítku splitek včetně devět let starého sedmipalce s CONVERGE. A když už jsem je zmínil, nutno doplnit, že právě jejich kytarista Kurt Ballou je mimo jiných podepsán také pod současným zvukem DROPDEAD.
Koncert na Obscene Extreme 2019 mi dal jistotu, že tento veterán z Rhode Islande nedokáže uhnout z nastoleného směru. Žádné měknutí se nekoná. „Dropdead 2020“ je po rytmické stránce rozjetý vlak, který má své koleje a neuznává výhybky.
Celá deska má nakažlivou energii a mladický nádech, což jí dodávají melodické elementy jak v kytarách, tak ve vokálu. Některé písničky díky tomu řadím do kategorie punková hitovka. DROPDEAD v roce 2020 skložili materiál, který s vámi začne cvičit. Najednou jste pevně přilepeni k textu a s Bobem Otisem řvete v obýváku jeho texty. Tu návykovost tomu dává hlavně velmi přirozená kadence křičených textů, které do hudby sednou s přirozeností, jakou má v daném žánru málokterá jiná kapela.
Pro mé uši je „Dropdead 2020“ naprosto precizně vybalancovanou deskou. Je z ní cítit lehkost a přirozenost v tom, jak skladby plynou. Současně je zde pro mě úplně skvěle vyvážený poměr extrému, melodiky a syrovosti. Oblíbil jsem si střednětempé hymny, založené na skvěle fungujícím riffu, jako je „Book Of Hate“, a současně vypalováky levelu rychlé vyhlazení, které nepřesahují jednu minutu. V jádru ale tepe starý energický hardcorepunk, který je o poznání natlakovanější než cokoliv ostatní, a který když odšpuntujete, počastuje vás velmi intenzivní sprchou. „Dropdead 2020“ je diamant extrémní scény, u kterého nemusí zkoušet ryzost. Je na první pohled maximální možná.
1. Prelude
2. Torches
3. Road To Absolution
4. Only Victims
5. Warfare State
6. Corrupt
7. On Your Knees
8. Vultures
9. The Black Mask
10. Ashes
11. Book Of Hate
12. Flesh And Blood
13. Stoking The Flame
14. Bodies
15. Hatred Burning
16. Nothing Remains
17. Abattoir Of Pain
18. Stripped By The Knife
19. Hail To The Emperor
20. Before The Fall
21. United States Of Corruption
22. Will You Fight?
23. The Future Is Yours
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!